Obava zní jednoduše: trenažér je jen hra, žák si na něm zvykne špatně a v autě se bude přeučovat. Je pochopitelná a zaslouží si odpověď z odborného zdroje, ne z obchodního letáku. Projdeme, co k ní napsal dopravní psycholog ve znaleckém posudku k modelu AUTOM TR3, a také to, co znalec netvrdí.
Co je negativní transfer a proč se ho autoškoly bojí?
Je to situace, kdy se žák na trenažéru naučí pohybový vzorec, který by musel v autě přeučovat. Znalecká otázka ho popisuje jako osvojení pohybových vzorců, které by bylo nutné později přeučovat.
Obava není vymyšlená. Oldřich Kassl, krajský koordinátor BESIP pro Prahu a dlouholetý učitel autoškoly, popisuje starší trenažéry takto:
Z historického srovnání vývoje trenažérů vím, že starší generace trpěly zásadním neduhem – přílišnou „gamifikací“. Žáci k nim přistupovali jako k počítačové hře, což vedlo k rozvoji zlozvyků a podceňování situace.
Znalec vymezuje, kdy by negativní transfer opravdu hrozil. Podle posudku by byl očekávatelný, pokud by trenažér systematicky vyžadoval jinou motorickou sekvenci, jiný směr nebo jiný význam ovládací reakce, než jaký žák bude potřebovat v autě.
Kdo posudek napsal a pro koho?
Napsal ho prof. PhDr. Matúš Šucha, Ph.D., znalec v oboru dopravní psychologie, a nese číslo 01/2026 ze dne 11. 9. 2026. Posuzuje model TR3 z hlediska dopravní psychologie, motorického učení, lidského faktoru a pedagogiky výcviku.
Dvě věci k němu patří říct předem.
- Posudek si objednala naše firma. Vznikl na základě smluvního zadání společnosti BASICGAME. Podle něj nevznikl na ustanovení správního orgánu ani soudu.
- Posuzuje jen svůj obor. Znalec neposuzuje elektrotechnickou bezpečnost, EMC ani strojní bezpečnost. Technické údaje vzal z dokumentace výrobce, trenažér ale osobně ohledal a při ohledání ověřil funkci sledování pohybu hlavy.
Posudek se týká modelu TR3. Model TR4 neposuzoval.
Liší se trenažér od auta natolik, aby žák musel přeučovat?
Podle posudku ne. Rozdíly v rozměrech, které popisuje technická dokumentace, nepředstavují změnu základního pohybového programu.
| Parametr | AUTOM TR3 | Srovnávací osobní auto |
|---|---|---|
| Průměr volantu | 380 mm | 380 mm |
| Vzdálenost volantu od pedálů | 65 cm | 65 cm |
| Výška sedadla v nejnižší poloze | 31 cm | 30,5 cm |
| Vzdálenost řadicí páky od středu volantu | 23 cm | 20,5 cm |
Znalec dodává, že rozhodující není absolutní shoda všech rozměrů, ale zachování vztahů mezi pohybem ovladače a odezvou. Skutečný řidič se během života setká s auty s jinou výškou sedadla, jiným odporem pedálů i jinou polohou řadicí páky. Schopnost adaptace je podle posudku součástí dobře naučené dovednosti.
Rozdíly 0,5 cm u výšky sedadla a 2,5 cm u polohy řadicí páky podle posudku nepředstavují změnu základního pohybového programu. Neexistuje podle něj odborný důvod předpokládat, že by začátečník musel základní řazení, brzdění nebo řízení znovu přeučovat.
Proč záleží na fyzických ovladačích?
Protože žák se učí vztah mezi pohybem a odezvou, ne jen tlačítko. Volant trenažéru má zpětnou silovou vazbu, pedály podle dokumentace haptickou odezvu a řadicí páka s ruční brzdou jsou skutečné ovladače.
Posudek tohle řešení hodnotí jako výhodnější než čistě herní ovládání bez fyzické odezvy. Důvod popisuje na rozjezdu: žák zároveň reguluje polohu spojkového pedálu a množství plynu a sleduje, jak vozidlo reaguje. Při řazení koordinuje uvolnění plynu, spojku a pohyb páky. Tyto činnosti mají podle znalce přímou analogii v reálném autě.
Žák se učí nejen symbolickou reakci, ale vztah mezi pohybem končetiny, odporem ovladače, polohou ovladače a odezvou vozidla.
Vadí, že rychlost a otáčky jsou na monitoru?
Podle posudku ne, pokud žák zároveň řídí. Fyzický panel slouží k ovládacím a přípravným úkonům, například ke startování, nastavení zrcátek a práci s výbavou. Rychlost a otáčky se zobrazují na monitoru jako součást palubní desky.
Znalec uvádí, že digitální forma sdělovačů sama o sobě nevede k negativnímu transferu. Rozhoduje funkční umístění, časování, význam informace a to, že žák musí při jejím sledování vykonávat řidičskou činnost. Zároveň upozorňuje, že instruktor má žáka metodicky vést ke krátké a funkční kontrole sdělovačů. To je věc výuky, ne samotného displeje.
Co přidává sledování pohybu hlavy?
Procvičuje celou sekvenci kontroly zrcátek, ne jen pohled na obrazovku. Posudek uvádí, že head tracking při kontrole zrcátek a mrtvého úhlu vyžaduje fyzický pohyb hlavy, a znalec jej při ohledání ověřil.
Sekvence, kterou podle posudku žák procvičuje, má šest kroků: potřeba kontroly, pohyb hlavy, změna směru pohledu, získání informace, vyhodnocení a návrat pozornosti k hlavnímu směru. Je to podle znalce blíž reálnému řízení než statické zobrazení všech zrcátek na jednom místě obrazovky. Správnost návyku ale závisí i na metodice instruktora, technologie ji sama nenahradí.
Co znalec netvrdí?
Netvrdí, že trenažér sám o sobě prokazatelně a dlouhodobě snižuje nehodovost. Posudek je v tom opatrný a to je důvod, proč mu lze věřit i ve zbytku.
- Důkazy jsou slabší, než se někdy říká. Přehled Alonso a kol. (2023) uvádí, že většina zahrnutých studií podporuje tréninkovou hodnotu simulátorů, upozorňuje ale na malé vzorky a nedostatek následného sledování. Novější přehled Krasniuk a kol. (2024) je ještě opatrnější: simulátorový výcvik může hned zlepšit některé simulované dovednosti, ale důkazy o zlepšení reálného řízení a dlouhodobé bezpečnosti jsou nejisté a jejich celková kvalita je nízká.
- Přenos se liší podle dovednosti. Nejvyšší míru transferu lze podle posudku čekat u základních úkonů: řízení směru, práce s pedály, řazení, rozjezd, zastavení, brzdění, couvání a parkování. U složitějších rozhodnutí závisí na scénáři, instruktorovi a návaznosti na reálný výcvik.
- Trenažér není náhrada auta. Posudek chápe simulátor jako součást kombinovaného výcviku. Výcvik na něm musí vést instruktor a musí navazovat na výcvik v reálném vozidle.
Doporučení znalce zní, že TR3 lze z odborného hlediska doporučit jako součást kombinovaného výcviku při dodržení zákonem stanoveného rozsahu. Kolik hodin to je, najdete v článku Trenažér v autoškole: co říká zákon.
Na co se ptát při ukázce trenažéru?
Na čtyři věci, které vycházejí z hlavního kritéria posudku. Tím je funkční podobnost, ne vzhled.
Čtyři otázky na ukázku trenažéru (kritérium funkční podobnosti podle posudku)
- Stejné kategorie ovladačů? Má žák volant, pedály, řadicí páku a ruční brzdu, nebo jen klávesnici či joystick?
- Stejné pohybové sekvence? Provádí při rozjezdu, řazení a brzdění stejný sled úkonů jako v autě?
- Odpovídající zpětná vazba? Cítí odpor volantu a pedálů a vidí odezvu vozidla?
- Stejné zpracování informací? Musí relevantní informace vyhledat a při tom zároveň řídit, nebo je dostane bez práce pozornosti?
Odpovědi ukážou, zda trenažér splňuje to, na čem posudek staví. Ukázku si můžete domluvit u nás, a sami tak uvidíte, jak žák na trenažéru pracuje s ovladači a zrcátky. O nácviku situací, které v autě nenacvičíte, píšeme v článku Krizové situace, které v autě nenacvičíte. Plné znění posudku najdete v sekci Co o trenažéru říkají odborníci.
